Realita

Kde jste vy a kde jsem já,

proč končí to, co pěkně začíná?

Proč nejste tu vy a já ne,

není to celé bláznivé?

Nechybím vám, vy mně ano,

když mám depresi, tudíž kazdé ráno.

Není už pro mě rána,

když na problémy zůstávám sama.

V duši prázdno, to je stesk,

ale znamená také v očích lesk.

Epigramy budu psát,

se životem se budu prát,

s novými lidmi se budu kamarádit,

do školy i ven se parádit.

Život budu žít,

za pravdu se bít.

Deník si budu psát dále, přemýšlet budu neustále.

Ráda budu vzpomínat

večer, než budu usínat.

Už budu zpátky doma,

netěším se, chci být totiž sama.