Já už prostě nemůžu dál, chápete to někdo??? Nemůžu spát, protože mi hlavou víří tolik myšlenek, ale nemůžu být ani vzhůru, protože mám strašný strach, že se nedokážu ovládat...PPP a sebepoškozování jsou opravdu hnusné věci, které bych nikomu nepřála, příšerně to dovede zkomplikovat život a ubírá to životní energii. Koho by to bavilo, stále bojovat prakticky sám/sama proti sobě??? Mě tedy ne. Mám toho dost. Už takhle nemůžu dál žít...tuhle větu už jsem vyslovila snad tisíckrát, ale přesto tu jsem, přesto žiju...a nebojte se, JÁ CHCI totiž ŽÍT...
Chci mít kluka, dodělat střední školu, odmaturovat, vystudovat jednu nebo dvě VŠ, mít práci, mít rodinu a psa...ale zároveň takhle nechci žít a co to tedy znamená??? No přece, že se něco musí změnit a nejlépe IHNED!!!
Chci žít, ale tak, jak žiji, rozhodně ne. Nestačí, aby se něco změnilo, musí se změnit všechno,co je špatné a nevyhovující...hezky od základu...a co všechno se tedy musí změnit, abych měla pocit, že žiji tak, jak jsem vždycky chtěla, jako normální lidé?
Tady je seznam těch nejnutnějších věcí:
1) žiletka musí z mého pokoje a nejlépe i z domu
2) na PPP a sebepoškozování si pořídím 2 deníčky, kde si budu zapisovat, co a kdy jsem jedla, nálady a situace, které u mě vyvolaly potřebu jídla a sebepoškozování
3) jako prevenci proti špatným náladám by mi snad mohly pomoci následující činnosti:
4) budu se držet následujících pravidel: