Proč nesázet květiny do květináče?

"Dnes je ale zase den!" pomyslím si, když nešetrně shodím květinu v květináči.

"Do háje!" letím pro smeták a lopatku... Květináč je rozbitý. "Rozlítil se. Darebák. To mi snad dělá schválně! A pak, že jsou květiny v květináči pro radost, pro potěšení a pro okrasu. Kdepak! Květiny v květináči jsou jedině pro zlost. Někdo si dá tu práci, že je zasadí a stará se o ně a pak se stane nehoda," zlobím se. "Bum!" ozve se náhle a bez varování. Květináč se řítí na zem. Ubohá květina utrpí nervový otřes a odmítá kvést. Možná si myslí, že nastal konec světa. Přikrčí se ke kořenům. Odmítá vodu. Trpí žízní. Je přesvědčená, že ji chceme otrávit, zahubit. Taková květina je jen pro zlost. Už nikdy nebude tak pěkně kvést jako loni na jaře. Bude se bát, že ji chceme zneškodnit. Bude tvrdit, že se jí mstíme ze závisti, protože ona je tak krásná a každý na ní může oči nechat. Ať už se rozčilujeme kvůli vyděšené květině,

jak chceme, stejně nakonec koupíme novou květinu nebo ji zasadíme na zahrádku,

kde nemůže spadnout z okenního parapetu.