Myslím, že je vhodná doba, abych se přiznala, jak moc jsem byla naivní, protože právě moje naivita mi hodně ublížila.

Všechno začalo asi před dvěma lety, kdy jsem jela na lyžařský výcvik, zjistila jsem, že nemohu věřit ani nejlepší kamarádce, umřel mi děda a já jsem se cítila strašně opuštěná, a proto jsem se upnula na sbor, ten jediný mě skutečně držel nad vodou a umožnil mi alespoň na chvíli zapomenout na mé trápení a na můj smutek. Tenkrát to ještě šlo, ale pak... přišly prázdniny, nastala nuda a v srpnu jsem odjela do Maďarska, kde jsme vyhráli stříbrné pásmo a zároveň jsme se dozvěděli strašně smutnou novinku, že sbormistr odchází do důchodu. I když měla sbor převzít paní učitelka Jakešová, všichni věděli, že už to nebude ono, že dřív nebo později se sbor rozpadne. Doufala jsem, že sbor vydrží ještě alespoň rok, dokud budu na základní škole, protože jiné zájmy jsem neměla. Po několika měsících se sbor skutečně rozpadl a já jsem se více soustředila na psaní deníků a příběhů, protože jsem potřebovala zlepšit náladu. Utápěla jsem se v slzách a když už mi docházela slova a já jsem dopsala deník, našla jsem si novou zábavu- SU. Chtěla jsem to vyzkoušet, ale pak už to nešlo zastavit a já dostala strach. Týden jsem s tím přestala a opakovalo se to celé od začátku. Jen důvod, proč jsem chybovala znovu a znovu se měnil. Jednou jsem cítila, že potřebuju trest, že jsem něco nepslnila a tak podobně... Důvodů k potrestání bylo více a více... Bylo těžké si uvědomit, že už mi to přerůstá přes hlavu..Pak se stal zázrak...alespoň jsem si to myslela...dokonce jsem vydržela bez SU i měsíc...nevíce tři..ale zase jsem to nějak nezvládla a opakovalo se to.......To už jsem se poučila. Uvědomila jsem si, že silná vůle nestačí k tomu, abych to zvládla.. Bylo toho na mě opravdu moc. Cítila jsem se strašně unaveně, vyčerpaně, přepracovaně, nemožně, podrážděně a ve stresu, někdy dokonce nereálně...Teď je to pryč..napadlo mě mnohokrát..........ale vím, že zdání klame..takže.......je to spíše dlouhodobý boj proti sobě samotné....Došlo mi, že ve snaze se osvobodit od problémů a starostí, jsem se uvěznila do jiného a většího problému, se kterým jsem pak měla více než dost starostí...

Pozn.: Toto je tajný zápisek...Tolik mi záleželo na tom, aby se ho nedočetli mí blízcí, že jej nemám ani v deníku...